šestinedělí

Články pro štítek šestinedělí

#25 Celé šestinedělí a posléze i následující rok mě doprovázela pochybnost

jestli dělám všechno správně, a tahle nejistota mě nikdy neopustila…      Od mého šestinedělí uteklo jedenáct let.  Pamatuji si přípravy na porod, měla jsem všechno přichystané – porodní plán, otce vyškoleného dulou i načtené knížky. Prováděla jsem meditace s miminkem a vizualizace poklidného přirozeného porodu. Měla jsem představu, že mě nemůže nic překvapit. Byla jsem...

#24 Naše Š(Ť)ESTINEDĚLÍ 

se započalo dne 19. 3. 2016 hodinu po poledni. Na svět vykoukla krásná něžná dušička, náš (K)VÍTEK. Po pětihodinové krásné aktivní spolupráci mojí, Zdeňka a miminka se narodila naše RODINKA. Najednou jsme drželi v náruči – krásný a oteklý uzlík, který neplakal, jen tiše oddechoval, sem tam se zavrtěl a kouknul na nás.  Na porod a...

#23 Jak jsem se sama v sobě spletla

Potkalo mě náhodné, nicméně chtěné těhotenství. Celých devět měsíců jsem se těšila, až to malé budu držet poprvé ve své náruči, jak budu celé noci sledovat jeho sladký spánek a celé dny pozorovat, jak krásně si hraje a nezlobí… Nééé, nejsem naivní! Věděla jsem, že nám dítě změní život od základu a že to nebudou jen...

#22 Světlo a stín šestinedělí

Zažila jsem obojí. Zažila jsem světlo i stín šestinedělí. Pokud Vás to bude zajímat, mohu Vám vyprávět svůj příběh o cestě – o cestě ze stínu, slz a frustrace k radosti, bezpodmínečné lásce, napojení na dítě – zkrátka k takovému mateřství, o kterém sní snad každá žena. V těchto dnech, kdy píšu tyto řádky, jsou...

#20 Jsem prostě kontaktní rodič

Tolik jsem o něm četla – jak mám jen ležet s miminkem v posteli, sžívat se, mazlit, odpočívat a odmítat všechny návštěvy. A také jsem si to stále připomínala a snažila se o to. Ale až ke konci svého šestinedělí jsem význam těchto slov konečně pochopila a zpětně litovala – že jsem víc neodpočívala, víc...

#18 Nic nebylo tak, jak jsem si představovala 

Můj příběh šestinedělí začíná někdy dávno předtím. Těšila jsem se na těhotenství, těšila jsem se na miminko.  Ale osud měl jiné plány a my měli ve třetím měsíci vážnou autonehodu a já byla dva měsíce hospitalizována ve francouzské nemocnici. Přítel pak odjel na tříměsíční stáž do Ameriky a já se dávala dohromady u maminky. Mám...

#17 Jednoduše řečeno, to bylo tak v pohodě, jako by vlastně ani žádné nebylo…

Tlak a teplota vzduchu před bouřkou dosahovaly svého maxima a já si už myslela, že se k autu po procházce s našimi dvěma vlkodavy snad nedovleču. Ještě že na mě čekal dortík v nedaleké kavárně! Poprvé za celé těhotenství jsem se cítila opravdu vyčerpaně, bez elánu a potřebovala jsem si zalézt do pelechu, zatáhnout závěsy...

#16 Jak jsem se stala matkou

Nikde jsem nenarazila na to, že ta pravá bolest může přijít až po porodu… Moje první dcerka Anastázie se narodila o šest týdnů dřív. Samotný porod byl rychlý, přesto jsem dostala oxytocin. Dodnes vlastně nevím, proč. Porodní asistentka mi pouze na dvě vteřiny ukázala hlavičku vykukující z několika vrstev zavinovačky. Dcerka byla dvoukilová, samostatně dýchala,...

#15 Lesk a bída šestinedělí

Je dobře, že následující článek píšu až nyní, kdy vedle mě kope nožkami už téměř tříměsíční dítko, nikoliv čerstvě narozené, mrňavé miminko. Tohle psaní by totiž bylo o dost depresivnější a možná zakončené nějakou hodně fatální hláškou.  Víte, než jsem vylítla z postele s tím, že mi praskla plodová voda, moje jediné myšlenky se týkaly...

#13 Bum. Tady to máte, rodičové vymodleného miminka…

Stát mámou jsem se chtěla odjakživa. V pětadvaceti jsem se vdávala, v šestadvaceti jsme začali pracovat na miminku. Nepřicházelo. Dlouhých čtrnáct let. Je konec roku 2015 a já jsem těhotná. Ač je mi čtyřicet, všechno probíhá skvěle. Chodím do práce, cvičím a hlavně se neskutečně těším na roli mámy.  Blíží se to, začínám přemýšlet o...