#24 Naše Š(Ť)ESTINEDĚLÍ 

se započalo dne 19. 3. 2016 hodinu po poledni. Na svět vykoukla krásná něžná dušička, náš (K)VÍTEK.

Po pětihodinové krásné aktivní spolupráci mojí, Zdeňka a miminka se narodila naše RODINKA. Najednou jsme drželi v náruči – krásný a oteklý uzlík, který neplakal, jen tiše oddechoval, sem tam se zavrtěl a kouknul na nás. 

Na porod a miminko jsem se připravovala až posledních šest týdnů před porodem. Do té doby jsem stále pracovala, k tomu vedla kurzy jógy a masírovala. Byla jsem plná energie, cítila jsem se skvěle, a tak jsem většinu energie věnovala lidem kolem sebe. A i když bylo těhotenství báječné, na odchod na mateřskou jsem se již těšila. Jednoho dne si prostě miminko samo řeklo, že už potřebuje více pozornosti, ať se na něho trošku připravím :-). Šest týdnů před porodem jsme s mužem začali chodit na předporodní kurz k naší porodní asistence Věrce Novákové, občas přišla popovídat i k nám domů a lehce při tom kontrolovala miminko.  Je to báječná žena a já si ji pro svůj budoucí porod vybrala ještě v době, kdy nám přednášela ve škole. To jsem ještě netušila, že jsem pár dní těhotná, a dost možná si ji vybral Vítek sám :-).

Kromě samotného porodu se Věrka při svém povídání zaměřila hlavně na šestinedělí, což pro nás bylo velmi důležité. Věděli jsme, že se o nás v porodnici postarají, ale netušili jsme, co bude následovat, až si miminko přineseme domů. Myslím, že nás Věrka připravila skvěle! Nikdy nezapomenu na její slova: „Když spí miminko, spí i maminka, aby načerpala sílu.“ Anebo: „Až budete mít miminko v náruči, bude kromě přebalování a krmení potřebovat hlavně Vaši lásku, milujte ho a užívejte si ho.“ 

Tak nádherný porod jsem si nemohla ani vysnít! Do chvíle, než mi praskla plodová voda, jsem se připravovala doma. Potom jsem pár hodin strávila v Neratovicích v teploučké vaně, v intimním osvětlení, kdy mi můj drahý muž při stazích masíroval bedra, a když už jsem byla unavená, dával mi napít a zobnout hroznového cukru. Jako by mne Vítek vedl, on prostě věděl, jak se má naše dítě narodit. Věrka vypozorovala z mých projevů, jak budu rodit a vše podle toho připravila. Občas zopakovala, ať věřím svému miminku i svému tělu, že společně porodíme s lehkostí. Udržovala intimitu. Prostě velmi přirozený porod. Když se Vítek narodil, jako by se svět zastavil, cítila jsem lásku a radost z naší rodiny. 

Vůbec nechápu, kam zmizela ona bolest, prostě byla ta tam.

První dva dny v porodnici byly překrásné, měla jsem u sebe voňavé, ještě nemyté miminko. Mazlili jsme se a očichávali. Měli jsme potíže s kojením, Víteček měl krátkou uzdičku pod jazykem, takže mu ji museli střihnout. Ani potom se mu sání příliš nedařilo, takže jsem dostala klobouček a kojila s ním. Bylo nutné, aby Vítek dobře papal, protože nastoupila velmi silná žloutenka kvůli našemu opačnému Rh faktoru a stejné krevní skupině. Od třetího dne už to tak veselé nebylo. Vítek měl velice vysokou hladinu bilirubinu v krvi, a proto musel na fototerapii, na „modré světýlko“, jak se říká. Takže moje milované miminko leželo celý den a noc na světle v sesterně a já si ho brala pouze na kojení. Bylo to velmi těžké, protože jsem měla prázdnou náruč, zatímco ostatní maminky se mazlily se svými miláčky. Takže místo odpočinku jsem neustále postávala v sesterně a dojatě, někdy až lítostivě pozorovala svůj maličký nahatý uzlíček až do šestého dne, kdy nás konečně pustili domů. 

Doma bylo báječně, naše děťátko se budilo na kojení s přesností po třech hodinách. Napapalo se, chviličku se vrtělo a koukalo, a pak zase usnulo. Po třech dnech, kdy se náš pan doktor nedostavil na slibovanou kontrolu, vypadal Víteček zase jako pomeranč. Ze strachu kvůli špatným výsledkům jsem se vydala na Bulovku – a dobře jsem udělala. Víteček měl hraniční hodnoty a ihned mu byla naordinována dvě svícení pod lampou najednou, pokud by se prý však hodnoty během čtyřiadvaceti hodin nezlepšily, musel by na výměnu krve. Vše nakonec dopadlo velmi dobře a po týdnu nás pustili domů. Nutno říct, že v nemocnici byl skvělý personál, ale doma je doma :-).

Od příchodu domů bylo naše šestinedělí prostě nepřekonatelné. Vítek byl klidné a spavé miminko a věřím, že mu to vydrží :-). Když nespal, tak jsem kojila a povídala si s ním při válení na gauči. Můj drahý muž se o nás krásně staral. Nezapomenutelné chvíle byly ty, když mi usínal na břiše a něžně oddechoval. 

Žasnu nad naprostou oddaností, s jakou mi Vítek odevzdaně usíná v náruči nebo otevírá se zavřenýma očkama pusinku s důvěrou, že dostane to, co zrovna potřebuje. Slzím a směji se u jeho výrazu naprosté soustředěnosti, když mu vyprávím o svých pocitech a o tom, co plánuji, že budeme dělat, je to tak dojemné! A podivuji se nad silnou intuicí, která se ve mně narodila spolu s Vítkem. Je to to, co není vidět, ale s určitou dávkou trpělivosti a uvolnění se sepne přesně v té chvíli, kdy má. Jistěže někdy tápu a hledám, ve chvílích, kdy moje mysl není osvobozená od mých potřeb a chtíčů :-). Jen jednou jsem v šestinedělí pocítila silnou únavu, a to bylo poté, co jsme s mužem sázeli na zahradě živý plot :-).

Vítek je nádherné semínko našeho nového života. A já se vznáším, já si létám! Doslova si teď v životě rochním. Moje nespoutaná a stále po světě cestující duše se najednou velmi zklidnila, poznávám díky nové rodině své nové já. Narodila jsem se jako šťastná povaha a přeji Vítkovi to samé – spokojenost a radost ze života.  

Sepsáním našeho příběhu bych chtěla velmi poděkovat svému milovanému muži za úžasnou podporu a péči během těhotenství, porodu i po porodu. Zjistila jsem, jak báječný jsme tým. Vždy jsme měli uklizeno, navařeno a já mohla zažívat dokonalý servis díky jeho péči. 

Pavlína, Zdenda a Víteček Vlkovi

Porod jsem měla přirozený, absolutně bez medikace. Použila jsem pouze dva éterické oleje. V šestinedělí mi nejvíce pomohl klid, který nám doma zajistil můj muž jeho pomocí, výborným jídlem a já se mohla soustředit hlavně na sebe a miminko.  Dále pak homeopatika a éterické oleje. A také mě těšil nádherný pohled na to, když Zdeněk o Vítečka pečoval a zpíval mu písničku, kterou pro něj sám složil :-).

pastedGraphic.png

Pavlína

Korektura: Milena Miškaříková

 

KT

Sepiš i Ty svůj příběh

Pokud bylo vaše šestinedělí nádherné budeš mít sepsanou krásnou vzpomínku a můžeš ji uložit do krabice s mašlí, kterou předáš svému děťátku. A pokud bylo vaše šestinedělí náročné, můžeš se z toho vypsat a projít samoléčbou. 

Svůj příběh mi můžeš poslat na email katka@katkatumova.cz anebo mi jen tak napiš, co sepsání s Tebou udělalo. Pokud se domluvíme, Tvůj příběh se objeví na těchto stránkách a pomůže i ostatním ženám, maminkám v jejich období po porodu. 

Katka Tůmová, autorka blogu Světlo a stín šestinedělí

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *