#17 Jednoduše řečeno, to bylo tak v pohodě, jako by vlastně ani žádné nebylo…

Tlak a teplota vzduchu před bouřkou dosahovaly svého maxima a já si už myslela, že se k autu po procházce s našimi dvěma vlkodavy snad nedovleču. Ještě že na mě čekal dortík v nedaleké kavárně! Poprvé za celé těhotenství jsem se cítila opravdu vyčerpaně, bez elánu a potřebovala jsem si zalézt do pelechu, zatáhnout závěsy a odpočívat. Vzbudili mě ty otravní poslové, ty bych teda příště zrušila! Pak konečně přišel déšť a my měli takovou radost, že jsme běhali na zahradě nazí v dešti jako malé děti. Z toho teplotního šoku mi začala odtékat plodová voda. 

Zuzka přišla na svět druhý den. 

Porod byl bezproblémový, ale neříkám, že to ke konci byla procházka růžovou zahradou. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že už to nezvládnu. Ale jakmile jsem začala tlačit, věděla jsem, že díky přípravě s nafukovacím balónkem bude tahle fáze už pohoda. Na druhé zatlačení byla tady. Žádný nástřih ani poranění, za což jsem byla svému tělu opravdu vděčná. Díky józe, kterou jsem intenzivně cvičila celé těhotenství jsem byla ve slušné kondici a ihned po porodu jsem mohla skákat přes kaluže. Lepší startovní podmínky pro novopečenou mámu jsem si nemohla přát! 

Hned po porodu jsem dceru dostala do náruče a od té doby byla pořád s námi. Čekala jsem, že mě při sání bude bolet děloha a opravdu to nebyly ze začátku moc příjemné pocity. Po náročném výkonu jsem se osvěžila sprchou a pořádným vývarem. Pavel mezitím asistoval u koupání. Všechna vyšetření dopadla na jedničku a nic nebránilo tomu, abychom šli domů. Měli zrovna volný samostatný pokoj a všichni jsme byli docela unavení, tak jsme se domluvili, že zůstaneme až do druhého dne. 

Z kojení jsem měla docela obavy, ale ukázalo se, že byly zbytečné. Jen to chtělo dát prostor instinktům, veřit miminku, zapomenout na všechny protichůdné rady a zařídit si všechno po svém. Večer jsem si malou vzala do postele a první fascinující noc jsme strávily společným očicháváním, užívaly jsme si pohledy z očí do očí a mně v hlavě vířily myšlenky a v těle kolovaly hormony. O spánku nemohla být řeč, byla jsem jako na drogách. Jediné, co mě zpětně mrzí, že jsem jí nesvlékla ty vrstvy oblečení a nemazlily jsme se kůže na kůži. To jsme si ale bohatě vynahradily doma… Ráno nás čekala kontrola s dovětkem, kde jsem se prý učila tak pěkně rodit. 

Ještě ten den nás pustili bez nejmenších námitek domů. 

Od včerejška si užíváme společné chvíle. Zuzka nezapře savčí geny a u mě je také vše, jak má být – děloha je už skoro zavinutá. Občas se nám podaří chytit kakání do kyblíku a už má za sebou i první opravdickou koupačku s tátou ve velké vaně. Pavel o nás pečuje na jedničku s hvězdičkou a užívá si společné chvíle. Byli nás tu pozdravit rodiče, ségra a postupně se ukazují kamarádky. Také dětská doktorka a kamarádka z neonatologie byly s naším dnešním stavem naprosto spokojené. 

Vlkodávci si Zuzku po příjezdu domů pořádně očichali a olízali – a od té doby je ve smečce. Jsou z ní naprosto hotoví! Kam se s ní hnu, tam jsou oni také. Většinu času ale trávíme v patře, kam nechodí. Když jsme dole, jsou ve střehu a hlídají. Jsou to prostě mazlíci.

V pondělí to byl týden, co se Zuzka narodila. Za tu dobu jsme toho stihly a zvládly tolik, že jsem v to nedoufala ani v těch nejoptimističtějších představách. Nebylo dne, kdy bychom nevyzkoušely něco nového, netrhnou se nám dveře s návštěvami. Byly jsme už několikrát venku (jak s kočárem, tak v šátku), kojení jde na jedničku (mléko občas teče i tam, kde by nebylo potřeba), vcelku se daří vychytat většinu čůrání a kakání do kyblíku, hlady rozhodně netrpíme, barák a zahradu se daří udržovat v uspokojivém stavu a vlkoušové jsou k Zuzance něžní a hlídají ji. Snad ani moc nežárlí, však mají také nadstandardní péči. 

O víkendu jsem si zkusmo vlezla dvakrát na jógovou podložku a dvacet minut cvičila. Podařilo se mi uvolnit lehce bloklou krční páteř a zjistila jsem, že bez panděra to jde mnohem líp. Dnes jsem už byla na jógové lekci (prostě jsem měla absťák). Zvládly jsme výlet za rodinou na chatu a taky první velké rodinné fotografování. V pondělí porod a ve čtvrtek na malou chvíli za holkami na pravidelný babinec. Ty koukaly, na jejich překvapené výrazy jen tak nezapomenu! Vždycky jsem říkala, že je škoda, že se nezúčastním zapíjení miminka. Tak ani tuhle akci jsme si holt nenechaly ujít. Samozřejmě jen na skok a bez alkoholu. To vše jsme si mohly dovolit jen díky naprosto pohodovému rozpoložení naší dcery. Téměř nevíme, co je to pláč, je to úžasně spokojené dítě. Noci jsem čekala horší, dvakrát čtyři hodiny, co víc si přát? Takže ťuk, ťuk, ťuk na dřevo, ale je jasný, že vše se může časem změnit.

Dnes nám končí šestinedělí, tak bych to měla nějak shrnout.

Jednoduše řečeno, to bylo tak v pohodě, jako by vlastně ani žádné nebylo. Převládal pocit dokonalého štěstí mísící se s úžasem, že to všechno jde tak neuvěřitelně hladce. Pořád jsem čekala, kdy přijdou problémy a kdy bude náš život vzhůru nohama – dostaví se únava a deziluze a nic už nebude jako dřív? Nic z toho se nekonalo a doufám, že nám to tak dlouho vydrží! Kromě velké dávky štěstí – a to přeje připraveným – na tom mají obrovskou zásluhu moji miláčci. Především Pavel a Zuzanka, ale i ségra, rodiče, Čubičky a kamarádi. A v neposlední řadě nejlepší hlídači a olizovači Neon a Feit. Když nad tím tak přemýšlím, tak jediné perné chvíle celého tohoto období mi přinesla prořezávající se osmička (uměla si vybrat ten nejlepší čas), ale zase jsem si díky tomu uvědomila, že rostoucí zuby jsou vážně otravná záležitost a chce to hodně pochopení. Budu na to pamatovat… 

Děkuji všem za podporu, pomoc a sdílení těch nejkrásnějších okamžiků!!!

Po osmi měsících se musím přiznat, že jediné, na co jsem opravdu nebyla připravená, je fakt, že čas s dítětem letí nesmírně rychle… Asi si to budeme muset brzy zopakovat.

Lucie

Korektura: Milena Miškaříková

Foto: ilustrační

KT

Sepiš i Ty svůj příběh

Pokud bylo vaše šestinedělí nádherné budeš mít sepsanou krásnou vzpomínku a můžeš ji uložit do krabice s mašlí, kterou předáš svému děťátku. A pokud bylo vaše šestinedělí náročné, můžeš se z toho vypsat a projít samoléčbou. 

Svůj příběh mi můžeš poslat na email katka@katkatumova.cz anebo mi jen tak napiš, co sepsání s Tebou udělalo. Pokud se domluvíme, Tvůj příběh se objeví na těchto stránkách a pomůže i ostatním ženám, maminkám v jejich období po porodu. 

Katka Tůmová, autorka blogu Světlo a stín šestinedělí

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *